, , ,

Rady zkušeného laika

neděle, listopadu 23, 2014

Nedávno jsem dočetla knihu, jakousi tvůrčí motivační brožuru, která končí výzvou „Teď jděte a zveřejněte, na čem právě pracujete.“ Jmenuje se – Ukaž co, děláš – a sestavil jí Austin Kleon. Nelze totiž čekat na imaginární dobu „až“ – místo na časové ose, které nenastane, dokud my sami neučiníme alespoň malý skutečný krok, abychom se tomu místu přiblížili. Je lepší dělat něco, zanechávat třeba nepatrné stopy, než nedělat vůbec nic. Kleon píše, že tvůrčí člověk by měl být amatérem. Ano, je krásné být amatérem! Amatér je totiž z etymologického původu slova milovník. A když milujeme, vždy přijde chvíle, kdy je třeba se obnažit…

Píši. Přečetla jsem mnohé učebnice a texty o tom, jak psát, účastnila se kurzu tvůrčího psaní i blogování, hovořila s lidmi, kteří o psaní snad i něco vědí… Ze všech těch pouček, technik a rad; a hlavně z toho, co už také sama tvořím, se v mém nitru amatéra uchytilo zhruba následující. Budete-li chtít, vezměte si z toho, co sami potřebujete.

Zdroj: Pinterest

Příběh nezačíná vždy na začátku

Něco vás napadlo? Zapište to! Je jedno, že je to například závěr Vašeho literárního díla, jehož zbytek zůstává zatím mysli skryt. Máte v hlavě rámec příběhu, ale nejde to začít? No a co! Začněte prostě tam, kde to jde – začínat u první věty je stejně fádní… Co má být zhmotněno, přijde k nám ve správnou chvíli samo. Důležitější než chronologická posloupnost výstavby formy, je obsahová jednota celku.

Zavřete já do skříně

Spisovatelka Alexandra Berková nechávala své „já“ v šatně. Já ho zavírám do skříně jako šaty – jedno oblečení se zkrátka pro každou příležitost nehodí. Plavky u přijímacího pohovoru do banky Vám prospějí asi tak jako norkový kožich na úřadu práce. Koho zajímá, co chceme – maminku, partnera? To je milé, ovšem tvorbě to neprospívá. Zavřete „já“ do skříně, poslouchejte, ptejte se a vnímejte, odkud k Vám příběhy přichází a jakou řečí hovoří. Nebraňte se ničemu. Neuvězňujte do skříně svého tvůrčího ducha, ale své „já“ a ze skříně ho vyndejte zase ven, až Vám bude k užitku a nebude překážet.

Pozor na maltu v hubě

I tato poučka Alexandry Berkové je velmi trefná. Když máte maltu v hubě, dere se Vám z úst i z pera kaše lepivých a dusivých slov, z nichž nejčastěji vyplývá „já to tak chci“, „já to tak vidím“, „já mám na to názor“. Zkušenost mi říká, že z takové míchačky řečí leze většinou text dlouhý a nestravitelný, plný hrubek a floskulí, a že pointa se udusila někde mezi pískem a cementem. Míchačka si také svůj text po sobě zásadně nečte. Proč by ho tedy měl číst někdo další…?

Osvícený řemeslník

Může se nás dotknout inspirace, políbit nás Múza, může nám nápad jen tak spadnout do klína. Můžeme mít talent, dar od Boha nebo extrémní otevřenost. Ovšem i nejnadanější autor si nakonec musí sednout ke stolu a psát, aby se ta Božská idea projevila. Tvorba je řemeslo, řemeslo je práce a práce se musí dělat. Chce píli, trpělivost a vytrvalost. A taky odhodlání – nejen pustit se do díla a začít ho tvořit fyzicky, ale také odvahu škrtat, škrtat a škrtat… Nebudeme přece za míchačku.

Vyčkej času

Příběh, lépe řečeno nápad, ten se nevymýšlí, ale nechává se přijít. Tedy jen pokud jste zavřeli své „já“ do skříně… Třeba už tušíte, co by mělo dílo sdělovat. Cosi se Vás dotklo, něco jste si už zapsali, ale ne a ne učesat to do soudržného celku? Mně se osvědčilo, dát si od vytvořeného díla odstup. Dát mu čas, nechat myšlenku uzrát a revidovat ji, až když se sama ve správný čas projeví. Taková dobrá myšlenka je totiž hodně plachá a snadno se před naší dychtivostí vyděsí a proteče nám mezi prsty. Nesmíme být nedočkaví, příliš na věc naléhat. Nápady jsou pro tvůrce jako dar a podle toho bychom se k němu měli chovat. Spisovatelka Vesna Tvrtkovic mi jednou řekla: „Ničemu, co kdy napíšeš, nikdy neříkej KONEČNĚ.“

bonusová rada: Kašli na poučky!

Všechno je to sice moc hezké, ale každý jsme z jiného těsta. Na každého z nás funguje něco jiného a k cíli přeci vede mnoho cest. Nenechte svou tvořivost omezovat nějakými radami, technikami, poučkami. Kašlete na ně a tvořte bez hranic. Koneckonců, korektoři a editoři přeci také potřebují práci... Pište a ukažte, co děláte!


Zdroj: TheA

"Nejdůležitější je vnímat, milovat a doufat, dojímat se, žít.
Být nejprve člověk, až potom umělec."
(Auguste Rodin)

You Might Also Like

0 komentářů