, , ,

Zážitek z umění

pátek, května 20, 2016

Varování: článek vyžaduje přemýšlení… Au… :-)

Uvidět umělecké dílo a přijít s ním opravdu do kontaktu, to může být velký zážitek. Umění nás nechává umožnit si pocity od naprosté nelibosti po úplné okouzlení. A nechává nás také nepociťovat zhola nic. Tedy, spíš nám umožňuje zaujmout postoj. Protože lze vůbec nespojovat zkušenosts  emocí?

Umění s námi komunikuje, to už je jasné. Můžeme ho číst, a můžeme také slyšet, že nám něco skutečně říká. Řeč nás totiž vede až za horizont, do míst, odkud umění přichází k nám, a kde již nevnímáme žádné tvary. Říkat se totiž dá i beze slov; „říkat“ znamená „ukazovat". Tak se k problematice řeči vyjadřuje úžasná současná filozofka Anna Hogenová. A umělecká díla nás o tom denně přesvědčují, denně nám to ukazují. Jsou řečí, která usebírá do jednoty.

A v místě za horizontem, tam leží také zážitky. Zážitky jsou totiž za-žitím, tedy v transcendenci. Jde o jakýsi otisk prožitku; o obraz a jeho uvědomění. A co je to prožitek? Přítomnost žité skutečnosti. Tedy, uvědomujeme-li si tento otisk bytí, které je pozadím, a na kterém se „fenomény“ zjevují; jsme-li schopni vnímat nejen vnější, ale i vnitřní podněty a tyto představy si osvojovat (apercipovat), pak je zážitek transcendentně-imanentní skutečností, které nám umožňuje prožít úžas nad bytím...

Zážitek nelze ztotožňovat s emocí. Emoce je nedílnou částí a nutnou součástí celkového obrazu - usebrané jednoty bez okrajů. Každou zkušenost pak musíme nutně spojovat s emocí. A každá zkušenost se tím stává také zážitkem.


Tiziano: Bakchus a Ariadna
Titian: Bacchus and Ariadne, 1520-3, oil on canvas, 176,5 x 191 cm
Source: National Gallery, London


Zážitek

Jít po Karlově mostě z jara za úsvitu.
Sám. A zrakem dotýkat se rytu;
V kameni chladném ohmatávat krásu mrtvou.

Žít ve špíně a svrabu,
bez ruky a v chladu,
mezi latrínami možná dorůst
v básníka svých vlastních snů.

A plodit; možná rodit.
V extázi nenacházet dech,
Ztrácet se v těla půvabech,
když je to krásné; pro mě…

Topit se. A o dech přijít zcela,
když vlna života Tě pozře,
když se čas zastaví a ticho křičí,
když nitro Ti alétheia rozechvěla.

Poprvé ochutnat sníh,
A pak znovu, když už víš, že se to nedělá.

Shledat se s copatou dívkou z první lavice.
Ach… Řeč už ovšem plyne v jiném jazyce.
Těch třicet kilo nadváhy nás vábí k zemi.
A copy? Minulým dobám byly zaslíbeny…

Člověka krutě zabít. A nepocítit zhola nic.
Pak vzácného rysa upytlačit. A stydět se, že svět teď ztratil mnohem víc.

Objevit ultramarín v obrazu Tiziana.
Protože venku prší šeď.
A nechat tu drahou barvu vyprávět,
jak Bakchus Ariadnu sved.

Uslyšet ekchtery og melenitas
a porozumět. Inemu hebrip hraje, když umíš fialovou vzhůru nohama.

Ochutnávat slané slzy a omývat si jimi skráně.
A vždy k tomu pít víno – neb to je tělo Páně.

You Might Also Like

0 komentářů