, , ,

Kulturní Panzerfaust

úterý, dubna 10, 2018

Jedna kamarádka mi řekla, že je možná čas, začít zas nosit růžové brýle. A nemyslela to vůbec přeneseně. Takže si je beru a je mi na chvíli jedno, že tohle zase nebude žádná recenze.

Jestli máte rádi divadlo, Goethe byl podle vás frajer a Faust vám přišel jako napínavý čtení, tak nejspíš na tomhle novém představení v ND prožijete kvalitní tříhodinový "trip" (přestávku do toho nepočítám). Pokud máte rádi jen jedno (divadlo) nebo druhý (Goethe/Faust), tak možná po přestávce neodejdete (ale možná taky jo). No a jinak na to snad ani nechoďte. Goethovským fanatikům a kulturním masochistům dále doporučuji přidat ještě dramaturgický úvod před představením a diskuzi s tvůrci po představení, aby dávka byla kompletní.

Já patřím do tý první skupiny; do skupiny divno-lidí, co si myslí, že Goethe je hustej. Hustý je ale i to, co se odehrává na jevišti. Kdyby nám na začátku 3. tisíciletí ukázali nymfy, víly, kajícníky, asi bychom si řekli, že je to třeba krásné, ale těžko bychom v tom viděli něco současného, něco, na co budeme vzpomínat trochu dýl než jen jeden večer. Když je ale hlavním atributem scény kamion, Váš kamarád v tom hraje kurvu závislou na heráku, Markétka si přivydělává mytím oken u pumy a Faust, kterej vypadá jak dobře upravená mánička, sleduje svůj život jako kýčovitou telenovelu prokládanou reklamami na "happy life"; tehdy dostanete to, po čem Vaše senzacechtivé nitro lační – šok. Nejdřív příjemný. Řeknete si, že tahle "alterna" je vlastně "cool", protože vy sami přece nejste žádný konzervy ani puritáni, chcete být "up-to-date", no zkrátka, něco snesete. Po chvíli ale zjistíte, že to není jak anonymní fotky a videa ze zdi Vaší sociální sítě, že toho začíná být možná příliš, jenže tady se nedá zascrollovat pryč jako z monitoru. A přestávka daleko. Takže vám dojde, že ještě min. další hodinu budete vystavováni skutečnému obrazu syrové a neidealizované současnosti, která ale byla paradoxně napsaná už před 200 lety, což je současně znepokojující i fascinující. Změnily se možná životní kulisy, ale myšlenky i touhy zůstaly. 

Budu si myslet, že ten příběh neznáte a prozradím zápletku. Půjčím si citaci Elisabeth von Thadden přeloženou (stejně jako celou novou divadelní hru) Radkem Malým. Líp bych těch 12 000 veršů rozhodně shrnout neuměla. 
První díl: muž, učenec (rozuměj Faust), je hluboce zklamán svým věděním, zaplete se s čertem, vášnivě se zamiluje a zanechá za sebou 3 mrtvé a jednu šílenou. 
Druhý díl: Tentýž muž s pomocí ďábla neúnavně uskutečňuje svůj plán na znovustvoření civilizace – teď děj obsáhne několik tisíciletí od antiky po budoucnost a na konci stojí finální obraz moderny polykající přírodu i lidstvo, pustošivé síly kapitalistického pokroku. Faust hledající štěstí je naštěstí konečně mrtev. Zůstává utopie věčného ženství, všeobjímající mateřské náruče přírody. 
Uf... Radku, díky!

Tenhle Faust je fenomenální představení a život z něj v celé své plnosti stříká na všechny strany. Je to od začátku do konce neskutečná jízda. Je to zážitek. A zážitek vždy přichází z míst "za žitím". To jsou ty neuchopitelné momenty, které nás oněmí, zatřesou s námi a probudí nás do opravdové reality, která je naplněná smyslem. Dnešní člověk není ani příliš šťastný, ani příliš nešťastný. A tak vyhledává čím dál více intenzivnější stimuly v podobě zábavy, drog, technologií..., a podstata přírodních sil mu už uniká. Je jen formou, prázdnou nádobou, a často ani to ne. Proto ve vší své svobodě a s chtíčem odkrýt všechna tajemství upadá frustrován do zajetí civilizace, odcizen od sebe sama. Apokalyptická vize. Nebo spíš apokalyptická skutečnost

O Faustovi se říká, že je to dílo nehratelné (rozsahem trojnásobek Hamleta). Tak jestli chcete vidět zázrak 21. st. na vlastní oči, jděte do Národního. Oni ty převraty se nemusí furt dít jen ve vědě a technice. Autoři i účinkující mají můj velký obdiv a Fidorku za odvahu na krk, že tohle hluboce filozofické (a podle mě i gnostické) literární dílo přetvořili do živého, aktuálního a esteticky silného divadla. Jestli se na to odvážíte, dívejte se a nechte se tím zkrátka jen pohltit.

Faustus znamená "šťastný". 

"Pak nadarmo jsem nežil, ba co víc: 
Pak okamžiku budu moci říct: "
Posečkej, jsi tak krásný!" 

No nemyslíte, že to je nakonec vlastně tragédie se šťastným koncem...? 

No, a tu stejnou kamarádku možná teď už někde omývájí. Pokud jí statečnost i pud sebezáchovy dovolili dočíst až sem – je totiž studovaná divadelní kritička... #sorryjako



MEFISTOFELES 
Zdravím Tě, Pane. Vidím Tě tak rád!
Tak rád, jak ty mě vídával jsi kdysi.
Nemám se zle, když na to se chceš ptát.
Však lidí je mi líto. Nehoví si.
Vládnou a slouží, mučí se a souží,
už od pohledu je to nehezké.
Rozum jim velí mít to, po čem touží.
Rozum – ten odlesk záře nebeské.

HOSPODIN
Zas remcáš. Nic Ti není vhod.
To není nic, čím lidský rod
by uspokojil Tvoje tužby?

MEFISTOFELES
Vůbec nic. Chci se vzdát své služby.
Jsou trochu moudří, proto se tak trápí,
a trochu hloupí, proto nechápou,
že rozum je jen pýchy podstatou
a ta je vždycky do svých sítí lapí.
Vždyť tím, že rozum byl jim dán,
jsou zmatení – kdo je tady pán?
A čím jsou tedy víc než každé zvíře?
Proč mám je mučit, když se mučí sami?
Když každý záblesk božského je zmámí?
To snad jsi chtěl? To má je přivést k víře?

HOSPODIN
Zrovna ty budeš zastávat se lidí?
To tušení je přece dělá tím,
čím chci je mít: bytostmi s tajemstvím.
Dík tomu boji každý z nich víc vidí.
Znáš Fausta?


Faust

Faust

faust

Citace jsou použité z programu k představení ISBN: 978-80-7258-647-9, fotografie z webu ND – foto: Patrik Borecký.

You Might Also Like

0 komentářů